Přibližně dvě třetiny zemského povrchu pokrývá voda. Evropská moře pokrývají přibližně 15 milionů kilometrů čtverečních, což je o padesát procent více než rozloha pevniny. Vzhledem k vysokým nákladům na sběr mořských dat není překvapivé, že byla prozkoumána jen malá část oceánského dna. Zbývá prozkoumat rozsáhlé oblasti od příkopů hlubokých více než pět kilometrů až po pobřežní vody s občasnými suchými přílivovými okraji.
Jak prostorově, tak tematicky jsou v dostupných informacích obrovské mezery. Je nezbytné tyto mezery zaplnit, protože mořské prostředí je stále cennějším zdrojem. Kromě toho, že umožňuje nebo podporuje tradiční činnosti, jako je rybolov, celosvětový obchod, těžba uhlovodíků a písku, poskytuje cenný prostor pro obří větrné elektrárny, které jsou na pevnině předmětem sporů. Na mořském dně se také nacházejí jedny z největších zásob kovů vzácných zemin a prvků, které se používají v solárních panelech a větrných turbínách. Jejich vytěžení s co nejmenším dopadem je velkou výzvou.
Mořské geologické údaje jsou nezbytné pro prevenci nebo zmírnění znečištění a pro objasnění pravděpodobnosti potenciálních geohazardů, jako jsou podmořské sopečné erupce, bouřkové přívaly a tsunami související se zemětřeseními a sesuvy půdy. Jsou důležité nejen ve velmi dynamických pobřežních oblastech, kde lidská činnost na souši i na moři vyvíjí obrovský tlak na životní prostředí, ale také v hlubokých oceánech, daleko od místa, kde žijeme.
V rámci EGS se těmito otázkami zabývá odborná skupina pro mořskou geologii.
V EGDI je řada vrstev o mořské geologii, především z Evropské pozorovací a datové sítě (EMODnet). Viz například mapa substrátů mořského dna.